Medaile s kulturní tematikou.

Maundy Money Příběh královského daru
Drobné stříbrné mince představující tisíciletí anglické tradice a hodnot.

Z rukou krále je obdrželi chudí roku 1210 v Knaresborough a stejně je dostávají vybraní příjemci i dnes. Obyčejné oběhové mince i speciální ražby se s hrdostí dědily z generace na generaci, ale byly i prodávány v dobách nouze. Své kouzlo si zachovaly dodnes, vždyť je ve svých rukou měl sám panovník.

Royal Maundy: dárky pro chudé
Život ve středověké Anglii se nesl ve znamení četných společenských a náboženských rituálů. Jedním z nich byl i maundy. Jméno dostal z latinského „mandatum“- příkaz. Podle Bible jím Ježíš při poslední večeři vyzýval apoštoly aby se milovali navzájem. Podle jiné verze souvisel název se saským mand - košík, ve kterém se předávaly dary. Původně se ceremoniál konal vícekrát do roka, od vlády Eduarda I. pak pouze jednou, zpravidla okolo Maundy Thursday, Zeleného čtvrtku. Maundy probíhaly většinou uvnitř paláce nebo královské rezidence. Chudí byli uvedeni do největší z místností a za přítomnosti dvořanů usazeni k dlouhým stolům, kde jim král nebo jeho potomci, pro které byla účast součástí politického a náboženského vzdělání, podle tradice umývali nohy. Král tak službou chudým dokazoval svoji velikost a autoritu. V pozdějších dobách byli přítomni vybraní šlechtici případně papežský legát. Po vzoru panovníka měla své maundy i šlechta.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2014.

Heraldika na mincích a medailích (2) Středověk – krása střídmosti a sdělnosti
Pro heraldiku bylo celé 14. a částečně i 15. století zlatým věkem.

Erby byly vytvářeny a užívány s respektem a přirozeným vkusem. Tomu také odpovídala péče věnovaná jejich provedení. Obsah i forma byly v rovnováze. To všechno platilo také pro mincovní obrazy. Jejich umělecká úroveň snese bez potíží srovnání se znaky na gotické architektuře, v knižní i na nástěnné malbě, na tapiseriích i na dílech uměleckého řemesla.

Jednoho zimního dne roku 1300 přijal král Václav II. na pražském hradě svého kancléře Petra z Aspeltu provázeného třemi cizinci. Kancléř, jinak také basilejský arcibiskup a vynikající diplomat, byl pro krále Václava, předposledního Přemyslovce na českém trůnu, nenahraditelným rádcem. Také toho dne přicházel v závažné věci. Na řadě byla mincovní reforma, kterou kancléř pomáhal připravovat. Král věřil, že Rinieri, Appardi a Cino, tři odborníci z Florencie, které Petr z Aspeltu angažoval, odevzdají dobrou práci. A nezklamal se. Ještě v červnu téhož roku byla zaražena jeho „věčná mince“ pražský groš.
Nové platidlo sice nebylo věčné, razilo se však takřka 250 let a jeho význam byl už na počátku mimořádný. Pražský groš se stal jedním ze symbolů politické a ekonomické síly Českého království ve 14. století. Tomu odpovídala i výtvarná podoba mince. Šťastně se v ní snoubily umělecké vlivy italské a francouzské, tedy ne už jen německé, jako v minulém století. Razidla byla prací italských mistrů a inspirací byl francouzský groš z Tours.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU