PRAŽSKÉ TŘÍKREJCARY
se značkou mincmistra Tobiáše Schustera a jeho ženy Doroty (příspěvek k typologii vládních ražeb císaře Ferdinanda II.)
Před pár lety jsem v několika svých příspěvcích k problematice českých ražeb císaře Ferdinanda II. předeslal, že toto období českého mincovnictví může být ještě dlouho poměrně bohatým zdrojem nových dílčích poznatků, které bude možné v budoucnu využít při vytváření komplexního soupisu českých ražeb – tzv. „Corpus Nummorum Bohemicorum“.
Tobiáš Schuster pocházel ze zámožného patricijského rodu Schusterů. Jeho otec Jan Schuster byl dlouhá léta zemským prubířem kovů. Dne 16. září 1608 byla rodina Schusterů povýšena do stavu tzv. erbovních měšťanů a Janu Schusterovi byl císařem Rudolfem II. udělen znak a predikát „z Goldburgu“. Erbovní znamení, umístěné v modrém kolčím štítu, má podle Adolfa Karlovského vztah k rodové řemeslné tradici. Znamení tvoří na zlatém trojvrší dvě koule nad sebou, spodní stříbrná, vrchní zlatá. Přikryvadla jsou vpravo černá, vlevo stříbrná oboustranně zlatě podšitá. Přílba na štítu je opatřena korunou. V klenotu je z koruny rostoucí stříbrný nekorunovaný dvouocasý lev, držící v pozdvižené pravé přední tlapě zlato-černě podélně pruhovaný prapor. (obr. 1) Další erbovní list byl udělen 10. listopadu 1627 bratrovi Tobiáše Schustera, pozdějšímu primátorovi Karlu Felixovi Schusterovi z Goldburgu. V tomto případě se patrně jednalo o tzv. polepšení erbu tím, že u měšťanských erbů obvyklá přílba kolčí byla nahrazena otevřenou přilbou turnajovou (mřížkovou).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2019.
POKLADY Z VRAKŮ (4)
Sběratelé pokladů
Lodě plné pohádkových pokladů čelící na dlouhých plavbách do exotických zemí hurikánům a pirátům vždy probouzely představivost a fascinovaly veřejnost. Jediným zdrojem mincí pro ty kdo chtěli vlastnit některé z pokladů potopených na mořském dně, byly občasné nálezy mincí vyplavených na plážích. Rozvoj potápění a potápěčské techniky v 50. letech 20. století s sebou přinesl nárůst zájmu o vraky a umožnil vyzvedávání jejich cenného nákladu. Sbírání mincí z vraků má svá specifika a propojuje námořní historii s numismatikou.
Mince z vraků, to nejsou jen španělské reály. Na své si přijdou i sběratelé antických, holandských, indických nebo čínských mincí. Z hlubin byly vyzvednuty dokonce i moderní zlaté investiční mince, ingoty nebo zlatý prach. Své příznivce mají i mince zasazené ve špercích nebo šperky přímo vyráběné ze zlata a stříbra ležícího po staletí na dně moře. Všechny poklady ze slavných vraků nekončí v muzeích. Část z nich náleží nálezcům, tedy za předpokladu, že při hledání a vyzvedávání pokladu dodrželi všechny zákonné podmínky.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2017.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
