Mobilizační státovky Bankovky vzor 1938
Československo již od počátku 30 let obezřetně sledovalo nejen agresivní rétoriku, ale i ekonomické a vojenské posilování svého západního souseda, který ovlivňováním německé menšiny stále více podněcoval separátní nepokoje uvnitř republiky.
Československo již od počátku třicátých let obezřetně sledovalo nejen agresivní rétoriku, ale i ekonomické a vojenské posilování svého západního souseda, který ovlivňováním německé menšiny stále více podněcoval separátní nepokoje uvnitř republiky. Proto již od poloviny třicátých došlo k zahájení příprav na obranu republiky vůči případné agresi. Nešlo jen o vyzbrojování armády, výstavbu pohraničních a vnitrozemských pevností, ale také o plánování peněžního oběhu v době války a to včetně nám dnes dobře známých mobilizačních státovek (též označovány jako vzor 1938).
Sledujeme-li historii těchto platidel, musíme se ohlédnout až k roku 1936, kdy Národní banka československá (NBČS) ve spolupráci s ministerstvy národní obrany a financí zahájila přípravy k plánovaní peněžního oběhu pro případ války. Vzhledem k předpokladu, že v průběhu obranných bojů ustoupí vojska z hlavního města, sídla NBČS a tiskárny bankovek, bylo nutné vybudovat v bezpečnější oblasti od bojiště náhradní sídlo a prozatímní tiskárnu. Náhradním sídlem1 správa určila lázeňské město Rajecké Teplice na západním Slovensku. Tiskárna se poté vystavěla nákladem 160 tis. Kč v obci Harmanec nacházející se přibližně 12 km od Banské Bystrice. Do nové haly se následně počítalo s nákupem zařízení za 3 miliony Kč. Kromě vlastního strojového parku měly být v případě nutnosti další tiskařské stroje přivezeny z Prahy. Pokud by se ukázalo, že válečné nebezpečí pominulo, plánovalo se zde tisknout nižší nominály, čímž by se ulehčilo pražské tiskárně.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2012
200 & 500 LEKË
Bankovky Albánie: výběr 1996–2013
Zákonným platidlem Albánie je tzv. lek (množné číslo lekë) Jeho neoficiální zkratka je L, ISO 4217 kód je ALL. Jedna setina leku (1/100) se nazývá qindarka (množné číslo qindarkë), která byla zavedena v roce 1964.
Pro svou nízkou kupní hodnotu se v oběhu ovšem nevyskytují žádné mince v tomto nominále (qindarka). Z pohledu stručné historie Albánie používala až do získání samostatnosti na Osmanské říši v roce 1912 osmanský monetární systém. Mezi roky 1912 a 1926 kolovaly na albánském území mince a bankovky států, které byly zapojeny do tzv. Latinské monetární unie1 (především francouzský frank, řecká drachma a nebo italská lira) i rakousko-uherská koruna. V letech 1926 až 1939 byla zavedena národní albánská měna franga (albánské pojmenování pro frank; plurál frang[ar] nebo frank[ar]), která se rozdělovala na 5 leků (1 lek odpovídal 1/5 albánského franku). Oficiálním datem přijetí měnové jednotky lek je rok 1925, kdy jednotka vznikla původně jako díl albánského franku. Podobné dělení mělo alternativní označení belga (plurál belges), což bylo pojmenování pro pět belgických franků.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2019.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
